Královna v pohyblivých obrázcích

Co byste si přáli, kdybyste měli možnost splnění neuskutečnitelného zážitku? Možná byste se přidali ke skupině „Zažít koncert s Freddiem Mercurym!“. Bohužel na tento druh magie lístky nemáme. Ale ještě stále máme alespoň videoklipy skupiny Queen.

Queen mohli existovat díky spojení čtyř individualit, ze kterých jedna silně „vyčnívala”. Freddie Mercury si ovšem během svého života zakládal právě na tom, že Queen je skupina, jíž je součástí (čtenáři jistě prominou, když se bude jeho jméno objevovat více než jména ostatních členů kapely). Freddie Mercury byl milovníkem krásných obrazů, baletu, opery, pantomimy, sci-fi filmů, parodií, kostýmů ze vzácných látek, černé kůže, výstředního oblečení a provokujících dvojsmyslů. Představitel nevázané klubové zábavy, výstřelků i arogance byl fenoménem a géniem se smyslem pro detail v hudbě a ve všem co souviselo s prezentací kapely. Už jen samotný název kapely je námětem pro interpretaci asociující majestát, homosexualitu, extrovertnost i introvertnost, tvrdost i něhu, zní výborně, lahodí oku a je univerzální po celém světě - přesně vyjadřuje Freddieho Mercuryho nosícího se po koncertních pódiích jako královna, sebeironicky vyhlašujíc „Já jsem jednoduše hudební prostitutka, vážení!“. Dnes 5.9. 2013 by měl Freddie Mercury 67 let.

Videa, ve kterých se Mercury předvádí jednou jako kožený černý panter ztělesňující hřích, jindy jako něžný baletní tanečník, či vousaté děvče, nikdy nezapadnou prachem. Lze o nich říct minimálně totéž, co o jejich hudbě. Jsou průkopnické, skandalózní, provokující, vyjadřující radost, smutek, šarm, jsou dokonalým vizuálním otiskem osobnosti Freddieho Mercuryho a prezentací celé skupiny. Demonstrují její cestu, originální styl, intertextuální vizuální jazyk i populární kulturu.  

Experiment se zvukem - „Bohemian Rapsody“ (album A Night at the Opera, režie: Bruce Gowers,1975)
Historie kolem bezmála šestiminutového singlu, kompozičně spojujícího baladu, kytarové sólo, operu a rock´n´roll je dobře známá – autorem písně je oddaný fanoušek opery Freddie Mercury. Traduje se, že si strukturu celé skladby zapsal na zadní stranu telefonního seznamu. Ve skutečnosti je však Bohemians Rapsody experimentem se zvukem, kterému předcházel hudební výzkum a rozsáhlé studium. Operní singl, respektive parodie opery, je výsledkem třítýdenního nahrávaní, což je čas, v průběhu kterékoliv kapely v pohodě nahrávají celé album. Bohemian Rapsody si drží prvenství nejdražšího singlu, jaký kdy byl v hudebné historii nahraný. A zapsala se také jako jedna z prvních písní, které se mohou pochlubit videoklipem. Píseň vznikala jako umělecké dílo v pravém slova smyslu, je kompletně nahraná bez použití syntetizátorů, což si mimochodem Queen hrdě psali na obaly svých LP („and nobody plays syntesizers“). Kapela ji nahrávala přesně dle představ Freddieho, tak dlouho, dokud nebyl spokojený – Brian May zpívá spodní hlasy, Freddie Mercury silné střední a Roger Taylor hlasy nejvyšší. Při nahrávaní operní části, které trvalo víc než 10 hodin denně po celých sedm dní, se rockeři zpívající operu nadřeli i nasmáli, ale hlavně nahráli 180 vokálů a kytarových playbacků, za které by se nemusel stydět ani celý orchestr! Neuvěřitelný, bezmála šestiminutový singl vznikl navzdory obavám producentů, hrál se, lámal žebříčky. Malý problém nastal, když bylo zapotřebí jít skladbu prezentovat do hudebního programu Tops of the Pops (BBC, 1964-2006) a kapela se na nahrávání nemohla dostavit. Byl to ovšem důvod, aby vzniklo promo video, dnes známé jako videoklip k písni Bohemian Rapsody. Kompozice brilantních záběrů je ve videoklipu přizpůsobená obálce alba Queen II, kterou nafotil Mick Rock k předchozímu albu na popud jednoho z mnoha výstředních Freddieho nápadů. Fotografie inspirovaná plakátem herečky Marlen Dietrichové se pak v určitých intervalech objevuje i v jiných videoklipech (One Vision, Radio gaga). Jedná se o jeden z nejznámějších obrazů kapely – nasvícení zespodu, s dramaticky zvýrazněnými rysy obličejů. Obraz se pak promítl do filmových triků tak, že ilustruje jednotlivé hlasy a hudební složky – popěvky Galileo Galilei, Figaro, Magnifico slyšíme a hezky vidíme podle toho, jak jsou nazpívané. Využitím prolínaček se obraz mění na kapelu hrající na podiu. Jsou snímané v záběrech ze spodní perspektivy, což také působí velkolepě. Dnes je takřka neuvěřitelné, že všechny speciální efekty byly vytvořeny v průběhu nahrávání. Efekt zoomování byl dosažen zacílením kamery na monitor a efekt "včelího plastu" dosáhli tvůrci speciálně tvarovanou čočkou objektivu. Videoklip k písni Bohemians Rapsody byl revolučním počinem, ač dnes možná u mnohých vyvolává úsměv. Položil základ moderním klipům, předstihl zrod MTV (USA,1981), a přitom vznikl jen z rozmaru zaneprázdněné kapely za necelých 5000 liber v průběhu 4 hodin! Vidět ho můžeme i ve verzi s ohněm „spalujícím“ zpívající Queen. 

Nahotinky na kolech - Bicykel Race (1978 r. Dennis De Vallance, album Jazz)

Patří k výstřelkům skupiny, které nemohly zůstat bez povšimnutí. V čase svého vzniku si video odneslo kritiku za svůj sexuální podtón, z čehož si ovšem kapela vůbec hlavu nelámala. Písně Queen-ů jsou sexuálně podbarvené, ať už přímo nebo mezi řádky, minimálně si ze sexu dělali srandu, jak je tomu i v tomhle případě. Ve videu se po Wimbledonském stadionu prohání 65 nahých holek na kolech. Originální video však prošlo cenzurou a pohoršující záběry byly barevně a trikově upraveny. I na obálce alba jsou nahé holce na kole dokresleny bikiny. Píseň se proslavila i tím, že fanoušci ji na koncertech hrávali vlastními zvonečky, přesněji vyzváněli zvonečkové sólo z prostředku písně.

Futuristické Radio Gaga (album The Works, režie: David Mallet, 1984)

Video k písni Radio Gaga je jedním slovem fenomenální. Skupina letící sci-fi městem ve vozítku budoucnosti, zpívající o časech, kdy se poslouchalo rádio, nemá konkurenci. Píseň je reakcí na převahu televize, zejména MTV a postupnou ztrátu popularity rozhlasového vysílaní. Videoklip je směsí záběrů kultovního němého filmu Metropolis (první sci-fi film, režie Fritz Lang, 1927) a záběrů inspirovaných filmem, ve kterých hrají Queen-i . V textu se vzpomínají komedie, dramata a scifi programy – vše před příchodem MTV, která paradoxně videoklip Radio Gaga vysílá již v ´84. V jedné z replik je dokonce intertextuální odkaz na rozhlasovou hru H.G. Wellse War of the Worlds, která v rozhlasovém vysílaní (Mercury Theatre on the Air, v režii Orsona Wellse) způsobila v ´38 v Americe rozsáhlou masovou paniku z invaze Marťanů ("through wars of worlds/invaded by Mars"). Jak se Queen dostali k právům na použití záběrů z Metroplise? Italský producent Giorgio Moroder je koupil a navrhl výměnu za píseň od skupiny. Ti mu píseň napsali a vyměnili ji za právo použít část filmu. Pak je dvorní režisér Queenu David Mallet použil do videoklipu. Vidíme Metropolis – průmyslové a zautomatizované futuristické město, v hlubinách kterého se v případě videoklipu rodí namísto robota Marie robot s tváří Freddieho Mercuryho. K památným zajisté patří i scéna se stovkami lidí přitakávajících v rytmu Radio Gaga. A samozřejmě nese videoklip i jeden z charakteristických znaků estetiky videoklipů skupiny – odkazy na sebe samé – v  tomhle případě vidíme knihu, ve které si Queen listují a ukazují na své předešlé videoklipy. Můžeme si tak „pročíst“ třeba Bohemians Rapsody, Flash, Crazy Little Thing Called Love. Kritika se snesla snad jen na scénu, ve které Roger řídí futuromobil nesprávným směrem (pákou hýbe doprava a stroj se posouvá doleva). Tahle chyba ovšem neubírá celkovému futuristickému výrazu na síle a fantasknosti.

I want to break free (album The Works, režie: David Mallet, 1984)

Kdo by neznal nejsrandovnější ze všech klipů od Queen-ů. Jedná se o parodii na britskou telenovelu Coronation Street pod režisérskou taktovkou Davida Malleta, ve které jsou členové kapely převlečeni za ženy. Výraz unuděné holky, ztvárněné Rogerem Taylorem, ale i ostatních postav, je vskutku nezapomenutelný. V Británii video přijali s nadšením a náramně se jím bavili, zatímco v USA díky tomuhle videu ztratili Queen část svých fanoušků. Urážel je totiž svým sexuálním podtónem. V Brazílii rezonovala píseň natolik, že se stala symbolem protestu proti tehdejšímu režimu. Video obsahuje i záběry na skupinu v jejich civilním looku a taktéž brilantní baletní kousky Freddieho Mercuryho s Royal Balletem, kvůli kterým si oholil vousy po vzoru baletního tanečníka Vaclava Nižinského. Ostatně s baletem měl Freddie zkušenosti. Už na podzim ´79 poctivě nacvičoval s tamním baletním souborem. V té době potkal i svou velkou lásku garderobiéra Royal Baletu Petra Freestona (momentálně žijícího v Česku).

Invisible men (album The Miracle, režie: Hannes Rossacen/Rudolph Dolezal, 1989)

Freddie, Brian, Roger a John jsou postavami videohry nesoucí stejnojmenný název jako scifi novela H. G Wellse. Děj je vskutku zábavný. Malý chlapec hraje hru, ve které oživnou zlí hoši v černých kostýmech a začnou mu řádit po pokojíčku, zatímco on se je snaží zlikvidovat svým joystikem. Efektní je kytara „namnoženého“ Briana, která srší své zvuky za podpory bouřlivých vizuálních efektů. Dokonalý výraz Johna Deacona alias cowboye taktéž stojí za to, abyste se na videoklip podívali. Vše umocňuje točící se kamera a obrazy přesně sladěné do rytmu hudby. Klip finišuje výměnou klobouku skvostného Deacone s kšiltovkou chlapce, čímž se i on stane součástí hry. Zábavný vizuální zážitek. Game Over. 

Crazy little thing called love (album The Game, r.: Jorgan Kliebenst,1979) – rocknrollový kousek, ve kterém Freddie připomíná Elvise Presleyho. Freddie se předvádí za potlesku rukou vycházejících ze striptýzového pódia. 

Save me (album: The Game, r.: Keith McMillan, 1980) – tvrdší zvuk spojený s jemnou baladicky laděnou animací patří k top videoklipům kapely. Freddie se v něm na jevišti mění z bílé holubice v sebe samého. 

Under Pressure (album Hot Space, r. David Mallet, 1982) – skladba vznikla v spolupráci s Davidem Bowiem. Videoklip je koláží z němých filmů (s Gretou Garbo, Johnom Gilberom, i notoricky známými záběry upíra Nosferatu) a zpravodajských záběrů zobrazujících destrukci společnosti. Kvůli záběrům bombového útoku irské republikánské armády v Belfastu, bylo jeho vysílání v britské BBC zakázáno.
 

 

Made in Heaven (singl Frediieho Mercuryho, David Mallet, 1985) – další z Freddieho výstřelků se odehrává na operním jevišti. Obklopený svíjejícími se lidskými těly se vystavuje v červenočerném kostýmu a evokuje vládce pekel. V závěru videa vidíme Freddieho stojícího na rekvizitě zeměkoule vládnoucího celému světu.
 

 

One vision (album Complete Vision, r.: Hannes Rossacher/Rudolph Dolezal, 1985) – video, které ukazuje kapelu během studiového nahrávání. Rámcováno je oblíbenou kompozicí obálky alba Queen 2, na které se kapela mění do tehdejšího vzhledu. Vidíme i záběry z koncertů.  
 

 

A Kind of magic (album A kind of magic, r.: Russell Mulcahy, 1986) – hudba vznikla pro film Russa Mulcahyho Highlander. Název songu je odvozen z repliky Christophera Lamberta “Je to magie”. Ve videoklipu je Freddie převlečený za mága čarujícího za podpory tančících animovaných krasavic.
 

 

Breakthru (album The Miracle, r.: Hannes Rossachen/Rudolph Dolezal, 1989) – kapela se řítí na vlaku „The Miracle Express“. Známý je sexy úvodem, který symbolizuje zrod nového života v podobě krásné ženy (Debbie – přítelkyně Rogere Taylore) vstávající z kolejí.
 

 

The Miracle (album The Miracle, r.: Hannes Rossachen/Rudolph Dolezal, 1989) – děti znázorňující členy kapely, zejména malý Freddie dokonale kopíruje Fredieho styl. V závěru nesmí na podiu chybět ani „velcí Queen“.
 

 

Innuendo (album Innuendo, r. Hannes Rossachen/Rudolph Dolezal, 1991) – nádherný song v rytmu a emocích bolera, dokreslený skvělými animacemi. Obsahuje oblíbené obrazy přes kinoplátno nasycené odkazy na vlastní videoklipy a různými dvojsmyslnými narážkami. Dokonalá vizuální smršť poskytne estetický zážitek první třídy. 

These are days of our lives (album Innuendo, r. Hannes Rossachen/Rudolph Dolezal 1991) – poslední hrané video skupiny je pokojnou a důstojnou rozlučkou Freddieho Mercuryho s publikem.
  

The Show Must Go On (album Innuendo, r. Hannes Rossachen/Rudolph Dolezal 1991) – koláž videoklipů z let 1981 až 1991.