Jak vlastně začalo hraní na hrnce?
Jakub: Byl to můj projekt na škole, ke kterému jsem přizval Emila. Dali jsme si asi tří minutovou zkoušku a zhodnotili situaci tak, že bude lepší vyrazit na ulici a zkusit to s improvizací tam. Na tom jamu na ulici vznikli fantastické věci. Možná dvě třetiny skladeb vzniklo tehdy.
Jakub: Byl to můj projekt na škole, ke kterému jsem přizval Emila. Dali jsme si asi tří minutovou zkoušku a zhodnotili situaci tak, že bude lepší vyrazit na ulici a zkusit to s improvizací tam. Na tom jamu na ulici vznikli fantastické věci. Možná dvě třetiny skladeb vzniklo tehdy.
Vzpomenete si, na jaké ulici to bylo?
Jakub: Česká v Brně.
Jak se to pak vyvíjelo?
Emil: Hráli jsme na ulicích, kde se zastavovali kolemjdoucí a začali si nás vnímat i lidé, kteří nás začali zvát na různé akce nebo slavnosti. Postupně jsme vystupovali na menších fesťácích a v klubech, ze začátku hlavně v Brně a v Praze.
Jakub: Česká v Brně.
Jak se to pak vyvíjelo?
Emil: Hráli jsme na ulicích, kde se zastavovali kolemjdoucí a začali si nás vnímat i lidé, kteří nás začali zvát na různé akce nebo slavnosti. Postupně jsme vystupovali na menších fesťácích a v klubech, ze začátku hlavně v Brně a v Praze.
Jezdíte tedy hrát i do zahraničí?
Jakub: Náš první výjezd za hraním byl do Berlína, kam jsme poprvé jeli ještě sami s Emilem.
Emil: A pak ještě Drážďany.
Jakub: Jo, hned poté jsme začali dělat hudbu i s Michalem.
Takže z původního dua Emil & Jakub se stalo trio. Noisy Pots.
Michal: Ano. Kluci dostali v roce 2013 možnost vystupovat na Colours of Ostrava a chtěli svou produkci nějak ozvláštnit. Protože to bylo hraní na velkém podiu pro hodně lidí, a protože jsme se poznali ze školy, tak mě pozvali ke hraní. Udělali jsme soustředění a do písniček, které Jakub s Michalem měli, jsem přidal nějaké synťáky. Lidem se to na Coloursech líbilo, tak jsme se rozhodli, že toho zkusíme víc a vznikly Noisy Pots.
Jakub: A co se týče zahraničí, to je spíš nedávná věc. Asi před rokem jsme jako trio Noisy Pots zkoušeli hrát na ulici v Německu. Letos jsme poprvé jeli menší tour Německo-Švédsko-Dánsko. V budoucnu bychom se rádi stali kapelou, která vystupuje i na zahraničních fesťácích.
Jakub: Náš první výjezd za hraním byl do Berlína, kam jsme poprvé jeli ještě sami s Emilem.
Emil: A pak ještě Drážďany.
Jakub: Jo, hned poté jsme začali dělat hudbu i s Michalem.
Takže z původního dua Emil & Jakub se stalo trio. Noisy Pots.
Michal: Ano. Kluci dostali v roce 2013 možnost vystupovat na Colours of Ostrava a chtěli svou produkci nějak ozvláštnit. Protože to bylo hraní na velkém podiu pro hodně lidí, a protože jsme se poznali ze školy, tak mě pozvali ke hraní. Udělali jsme soustředění a do písniček, které Jakub s Michalem měli, jsem přidal nějaké synťáky. Lidem se to na Coloursech líbilo, tak jsme se rozhodli, že toho zkusíme víc a vznikly Noisy Pots.
Jakub: A co se týče zahraničí, to je spíš nedávná věc. Asi před rokem jsme jako trio Noisy Pots zkoušeli hrát na ulici v Německu. Letos jsme poprvé jeli menší tour Německo-Švédsko-Dánsko. V budoucnu bychom se rádi stali kapelou, která vystupuje i na zahraničních fesťácích.
Teď to máte jak? Raději si zahrajete na ulici nebo v klubu?
Jakub: Jak kdy. Někdy je lepší ulice, než malý klub, který nemá dobrý zvuk. Stává se, že na ulici to jde lépe, protože si to nazvučíme sami. Ale není to pravidlo. Třeba v Jazz Docku v rámci United Islands se nám hrálo skvěle, to bylo bombastic.
Jakub: Jak kdy. Někdy je lepší ulice, než malý klub, který nemá dobrý zvuk. Stává se, že na ulici to jde lépe, protože si to nazvučíme sami. Ale není to pravidlo. Třeba v Jazz Docku v rámci United Islands se nám hrálo skvěle, to bylo bombastic.
Jaká hudba je pro vás inspirativní?
Emil: Máme klasické hudební vzdělání, ale hodně nás baví moderní směry, zejména elektronická taneční hudba. Líbí se nám živě odehrané DJ sety. Tímto směrem bychom rádi šli.
Jakub: Hodně rádi máme i jazz a žánry z něho vycházející, posloucháme i indie scénu…
Máte za sebou debutové CD Home Alone. Jak se vám na něm pracovalo?
Michal: Kluci začali tuto desku točit sami. Já jsem se k ním přidal za pochodu jako host a pak v průběhu nahrávání se to s námi tak nějak vykrystalizovalo. Hezké je, že nahrávání nás stmelilo a dalo vzniknout kapele.
Jeden z tracků se jmenuje Gastronomy. Kdo z vás využívá hrnce i mimo hraní?
Emil: To je dobrá otázka. Ehm, já určitě ne. (smích)
Michal: Emil, ten umí dobře vařit. (smích)
Jakub: (smích) Já se o vaření zajímám, ale nedá se říct, že bych byl mistr. Občas udělám nějaké těstoviny nebo guláš… Baví mě to, ale není na to tolik času.
Zůstaneme tedy u hraní. Podle čeho si vybíráte hrnce na hraní?
Jakub: Všude kde jsou nějaké hrnce, nebo nějaké jiné náčiní z kovu, tak je zkoušíme. Vezmeme paličku a zkoušíme, jaké zvuky ten předmět vydává, někdy stačí jen poťukat prstem nebo rukou. A když něco zní hodně hezky, tak to použijeme. Takhle hledáme třeba v obchoďáku nebo u známých zkoušíme, jak zní staré smaltované hrnce…
Mají některé vaše hrnce speciální postavení?
Jakub: Oblíbených hrnců máme víc. Hlavně ty staročeské – třeba jeden s květinkami je hodně dobrý na tón dis.
Emil: Některé hrnce jsou opravdu krásné (smích). Dohromady jich máme kolem sedmdesáti. Koncertní sada, tzv. koncertní hrnce, těch je šestnáct.
Emil: Máme klasické hudební vzdělání, ale hodně nás baví moderní směry, zejména elektronická taneční hudba. Líbí se nám živě odehrané DJ sety. Tímto směrem bychom rádi šli.
Jakub: Hodně rádi máme i jazz a žánry z něho vycházející, posloucháme i indie scénu…
Máte za sebou debutové CD Home Alone. Jak se vám na něm pracovalo?
Michal: Kluci začali tuto desku točit sami. Já jsem se k ním přidal za pochodu jako host a pak v průběhu nahrávání se to s námi tak nějak vykrystalizovalo. Hezké je, že nahrávání nás stmelilo a dalo vzniknout kapele.
Jeden z tracků se jmenuje Gastronomy. Kdo z vás využívá hrnce i mimo hraní?
Emil: To je dobrá otázka. Ehm, já určitě ne. (smích)
Michal: Emil, ten umí dobře vařit. (smích)
Jakub: (smích) Já se o vaření zajímám, ale nedá se říct, že bych byl mistr. Občas udělám nějaké těstoviny nebo guláš… Baví mě to, ale není na to tolik času.
Zůstaneme tedy u hraní. Podle čeho si vybíráte hrnce na hraní?
Jakub: Všude kde jsou nějaké hrnce, nebo nějaké jiné náčiní z kovu, tak je zkoušíme. Vezmeme paličku a zkoušíme, jaké zvuky ten předmět vydává, někdy stačí jen poťukat prstem nebo rukou. A když něco zní hodně hezky, tak to použijeme. Takhle hledáme třeba v obchoďáku nebo u známých zkoušíme, jak zní staré smaltované hrnce…
Mají některé vaše hrnce speciální postavení?
Jakub: Oblíbených hrnců máme víc. Hlavně ty staročeské – třeba jeden s květinkami je hodně dobrý na tón dis.
Emil: Některé hrnce jsou opravdu krásné (smích). Dohromady jich máme kolem sedmdesáti. Koncertní sada, tzv. koncertní hrnce, těch je šestnáct.
Nakupujete je i v zahraničí? Třeba na trzích v Berlíně?
Jakub: Chodíme tam, ale nedá se říct, že vyloženě cíleně na hrnce. Zatím jsme tam žádné neobjevili. Ty staré dobré hrnce už Němci nemají, nikde jsem je tam neviděl. Teď už se začínají vyhazovat i u nás. Novější nerezové dobře neznějí, nemají hezký dlouhý dozvuk. Kýble zas mají lepší zvuk v elektronické muzice.
Jakub: Chodíme tam, ale nedá se říct, že vyloženě cíleně na hrnce. Zatím jsme tam žádné neobjevili. Ty staré dobré hrnce už Němci nemají, nikde jsem je tam neviděl. Teď už se začínají vyhazovat i u nás. Novější nerezové dobře neznějí, nemají hezký dlouhý dozvuk. Kýble zas mají lepší zvuk v elektronické muzice.
Žádné komentáře:
Okomentovat