Vložte kočku /ROZHOVOR/: „Hedvika je zatím asi největší popík. Nebo poník.“

Pro mePASS: Cyril Kaplan (bicí), Jiří Konvalinka (elektronický violón, basa, Delicia) a Tomáš Kubín (stagepiano Poland).

Na světě vaše třetí album s názvem Hedvika. 
Tomáš: Hedvika je album o smrti a údělech dospělosti, které jsme nahráli na podzim, na vesnickém stavení, mezi čtyřmi psy, padajícími jablky a vadnoucí trávou. Pro mě samotného začalo nahrávání smrtí mého nástroje. Piano Poland, se kterým jsem strávil osm let, se rozpadlo, nahrálo ještě několik tónů a odešlo úplně.
Cyril: Třetí album je naše nejdelší a řekl bych, že i nejmelodičtější nebo nejzpěvnější. Zároveň jsem s tím, jak probíhaly práce na desce i jak zní deska jako celek a jak je poskládaná, ze všech alb nejspokojenější.
Jiří: Hedvika je zatím asi největší popík. Nebo poník. A mám ji rád.



Jedná se o třetí desku od VK. Navazují na sebe alba, vnímáte je jako trilogii?  
Tomáš: Teď, když si můžu postavit vedle sebe tyto tři hotové nahrávky, vidím ucelenost a cítím dokonání. Táta má chuť starších písní, které jsme hrávali v malých klubech, na koncertech, na které nikdo nechodil. SEAT vznikal po prvním velkém koncertním létě, na střepech milovaného auta, v době, kdy jsem prožíval spoustu osobních změn a dával střípek po střípku dohromady svůj Život. Hedvika je čerstvá deska, a přesto už v ní cítím smrt, odchod a smíření.
Cyril: Táta končí písní Hradec, která za mě v podstatě už byla první písní SEATU, jak textově, tak instrumentálně. SEAT končí Kostrou, což pro mě bylo předznamenání Hedviky. A Hedvika končí Smířením, to nemůže nic předznamenávat.
Jiří: Navazují. Jako trilogii je nevnímám, ale přirozeně na sebe navazují a pokračují jako, troufám si říct, my. To znamená, že v tuto chvíli jsme dosud největší poník. Trojský poník.

Podle vašich dřívějších slov se první album Táta spojuje s dětstvím, SEAT s mezičasem a Hedvika s dospělostí. Jak moc dospělí se cítíte vy?
Tomáš: Já nechci být dospělý.
Cyril: To je čistě o věku, chtě nechtě.
Jiří: Velmi jak kdy. Každopádně bych rád ještě někam dospěl.

Od vzniku kapely je vám vlastní surrealismus. I název kapely je hodně surreální. Jak vznikl název Vložte kočku? Znamená to něco?
Tomáš: Původ názvu jsme nikdy neprozradili, přesto se ho však někomu podařilo vypátrat a umístit ho na čas na úvodní stránku české Wikipedie: „Víte, že název kapely Vložte kočku pochází…“
Jiří: O názvu nic více říkat nebudeme.

Kromě hudby se věnujete i nějaké jiné práci?
Tomáš: Já pracuji jako vývojář mobilních aplikací.
Cyril: Zbytek z nás se věnuje výhradně hudbě, s přesahy.
Jiří: A tak i teď odpovím písničkou: Já vám rád každou písničku na dudy zadudu.

Jaké jsou vaše tvůrčí postupy? Zhudebňujete texty na dané téma? Nebo píšete texty na hudbu?
Cyril: První bývá pocit, pak text. Na nezávislé ose často vzniká paralelně i hudba a pak se to potká. U alba bývá první struktura, kostra.
Jiří: Taky graf. Většinou se pak o všem pobavíme a dáme to nějak dohromady.

Hudební kritika o vaší hudbě řekla, že je sofistikovaným chaosem. Lichotí vám tato klasifikace?
Jiří: Víc by mi lichotila přezdívka Sofistikovaný kaos.
Tomáš: „Sofistikovaný chaos“ je popis, který sedí i na vesmír, takže dobrý.

autorský text, zveřejněno v mePASS: http://www.mepass.cz/clanky/1947-vlozte-kocku-rozhovor